Historie provozu úzkorozchodné elektrické dráhy spojující nádraží FS v přímořském Rimini se starobylou Republikou San Marino byla velmi krátká. 32 km dlouhá dráha o rozchodu 950 mm byla předána veřejnému provozu 12. 6. 1932. Na své délce vystoupala ze 4 m n. m. do výšky 543 m n. m. bez použití ozubnice. Horský charakter měla právě 19,8 km dlouhá část vedoucí územím Republiky San Marino. V tomto úseku leželo také všech 17 tunelů. V roce 1944 bylo Rimini cílem neustálého bombardování. K úprku obyvatelstva do vnitrozemí sloužila také tato úzkorozchodná železnice a to až do 26. června 1944, kdy bomby padaly také na neutrální San Marino a železnici vážně poškodily. Tunely pak sloužily obyvatelům San Marina i Itálie jako kryty před leteckými útoky. Ještě dnes v nich nalezneme čísla, která označovala prostor vyhrazený jednotlivým rodinám. Dráha se po válce již do pravidelného provozu nevrátila.

Po mnoha pokusech o obnovu alespoň části trati či vozidel vzniklo v roce 2011 sdružení Treno Bianco Azzurro. Již 2. července 2012 byl veřejnosti představen zrekonstruovaný elektrický vůz AB 03, který projel 500 m dlouhý úsek v horní části trati. Sdružení od té doby pořádá občasné jízdy s tímto historickým skvostem. San Marino má tak opět svoji železnici.

Zde naleznete historický film zachycující pravidelný provoz.